fbpx

O Pavel Vohnout

Tento autor ještě nevyplnil žádné detaily.
So far Pavel Vohnout has created 11 blog entries.

Překonat závist

Helenin hlas zněl znepokojeně: „Myslíš, že bychom mohly jít spolu na oběd?“ Roky jsme spolu byly přítelkyně a prošly jsme všemi krizemi, které se za ta léta vynořily. Byla jsem připravena poskytnout Helen veškerou emocionální podporu, jaké jsem jen byla schopna. Šla jsem do restaurace s očekáváním špatných zpráv. Jak se ukázalo, Helen podporu opravdu potřebovala - právě byla jmenována ředitelkou nové firmy pro styk s veřejností, s dvojnásobným platem, než měla dříve. Byla to práce snů! Tak proč byla tak nervózní? „Není moc lidí, kterým tuto novinu mohu říci a kteří mi to přejí,“ povzdychla si. „Jsi [...]

2020-05-12T10:43:44+02:0011. května 2020|Zamyšlení|

Já bych se mu postavil

Teta a malý synovec si vyšli do zoologické zahrady. Pomalu procházeli kolem klecí a výběhů se zvířaty, srpnové sluníčko hřálo, prostě pohoda. Na konci zoo procházeli kolem plotu, který byl místy vyvrácený a volal po opravě. Chlapec se zastavil, zamyslel a ztichl a po chvíli si teta všimla, že za sebou táhne dlouhý těžký klacek. Vzápětí sebral na cestě velký kámen. Teď už měl opravdu co nést. Tetě bylo jasné, proč ty „zbraně“ vláčí, a nedalo jí to, aby si ještě nepřisadila: „Ten povalený plot se mi vůbec nelíbil, radši půjdeme rychleji, co kdyby na nás vylítl třeba [...]

2020-05-12T14:56:09+02:0007. května 2020|Zamyšlení|

Přítel…

Jsi hoden toho slova? Nelehké někdy bývá v prožívání... Když vyslovíš je několikrát znova – cítíš v něm odpovědnost lidských dlaní... Mít přítele a spolehnout se naň, a nemuset se lži a zrady bát... Nablízku vždy mít napřaženou dlaň a někoho, kdo řekne: Mám tě rád... Být přítelem... Však ne jen tomu, kdo právě vyhřívá se na výsluní slávy. Umět vzít zkřehlé srdce k sobě domů, a pomáhat – a hřát je bez únavy... Mít přítele – však umět jím i být – ukázat, co se za tím slovem skrývá... Tak naučí tě jenom Ježíš žít. Pak mnohokrát [...]

2020-05-12T10:37:28+02:0007. května 2020|Zamyšlení|

Chřipka

Epidemie se velmi často objevuje v zimních měsících (prosinec, leden, únor), kdy jsou vytvořeny vhodné podmínky pro její šíření, tj. vlhké a znečištěné ovzduší, nedostatek vitaminů, organismus oslabený nadměrným množstvím potravy, nedostatek pohybu ap. Jsou známy tři typy chřipkového viru: A, B a C. Rozvoj epidemií je nejčastěji způsoben virem typu A. Virus se obvykle nachází v malých kapičkách mlhy a vlhkosti. Přenáší se kýcháním, kašláním, líbáním, infikovanými předměty (ručník, kapesník, sklenice ap.), rukama (do očí, úst). Symptomy (příznaky) se projevují asi 48-60 hodin po infikování. Jsou to: zimnice, malátnost, horečka (39-40 °C), bolesti hlavy, svalstva, zad i [...]

2020-05-11T19:19:58+02:0007. května 2020|Zdraví|

Nejlepší osivo

Jeden nevzdělaný zemědělec se každoročně účastnil nejvýznamnější soutěže ve svém městě. Zajímavé na tom bylo, že rok za rokem vyhrával první cenu za „nejlepší kukuřici roku“. Vždycky na trh donesl svoji kukuřici a odcházel s modrou stuhou na hrudi. Jeho kukuřice byla pokaždé nejlepší. Při jedné takové příležitosti ho po tradičním udílení stuhy vítězům vyzpovídal jeden televizní reportér. Samozřejmě se ho zeptal, jak je možné, že každoročně vyhraje první cenu za nejlepší kukuřici. Odpověď ho překvapila – ten dobrý člověk mu prozradil, že každý rok rozdává své nejlepší osivo sousedům. „Jak to, že se dělíte se sousedy o [...]

2020-05-11T19:21:32+02:0007. května 2020|Zamyšlení|

Zraňování ve vztazích

Rodina, z níž člověk vychází, je zásadním vztažným bodem jeho osobního rozvoje. Právě ona s celou svou historií rozhodujícím způsobem ovlivňuje osobní životní příběh člověka i jeho budoucí rodiny. V této historii narůstají a také se řeší všechny nejdůležitější lidské problémy. „Každý aktuální stav je do jisté míry poznamenán pečetí sledu předcházejících stavů“ – tvrdí filosof Roman Ingarden. „(…) Celá minulost se neustále konzervuje sebou samou, automaticky. Doprovází nás v každém okamžiku našeho života.“ Všechna lidská zranění vznikají v historii života a pouze vzhledem k celé jeho historii mohou být účinně léčena.Rodinná minulost ovlivňuje důležitým způsobem utváření celého [...]

2020-05-12T14:35:20+02:0007. května 2020|Zamyšlení|

Jdu ztichlou krajinou…

Jdu ztichlou krajinou se zbytky sněhu, jdu tichem lánů spících v předjaří, mají svou krásu i svou něhu, co úsměv vykouzlí mi na tváři. V dálce mě vítá olší tmavá řada, jak stráže stojí v břehu potoka, do korun bezlistých sníh drobně padá, co vody uplynulo zase do roka. Krůpěje rosy jiskří drahokamy, jak duha září v slunci odrazu, ó, jak ten obraz je mi známý, jak rád mám barvy toho obrazu. (František Bukvaj, Vyznání Vysočině) Zdroj: dobrejitro.cz Foto: Unsplash, Sharon Christina

2020-05-12T14:48:20+02:0007. května 2020|Zamyšlení|

Odpuštění

Ublížila jsem – a teď je mi to líto… Však nic už zpátky nevrátím… Mohu jen říci: Prosím, odpusť mi to, moc mě to mrzí – a tebe bolí, vím… Však co se stalo – už je minulostí… Zlá slova nebo špatný čin ublížit mohla až do morku kostí – jsou mezi námi jako stín… Jak dál s tou vinou – i s tou tíží, jak máme dále spolu žít? Síla je jenom v Ježíšově kříži, kam můžem znovu i dnes spolu jít… (Věra Gajdošíková, Život s Bohem – a s lidmi…) Zdroj: dobrejitro.cz Foto: Unsplash, Priscilla-Du-Preez [...]

2020-05-12T14:37:36+02:0007. května 2020|Zamyšlení|

Moderní člověk

Jeden švýcarský lékař tvrdí v jedné své knize: když člověk neřeší základní otázky života, utrpí duševní zranění, trauma. A pokračuje: my na Západě jsme se vzdali Boha. Nepopíráme ho, ale ani mu nepatříme, ano – nechceme ho. Proto jsme nemocní na Boha – tomu věřím i já. Když všude slyším: „Moderní člověk se o Boha nezajímá!“ mohu jen odpovědět: „Potom je to s moderním člověkem špatné! Sám přece patřím mezi moderní lidi a o Boha se zajímám. Přesto si nemyslím, že bych patřil do muzea. Ale když se moderní člověk vážně nezajímá o své spasení, je to velice [...]

2020-05-12T14:45:43+02:0007. května 2020|Zamyšlení|

Tatínku, chci být jako ty!

Můj syn přišel na tento svět jako každé jiné dítě. Ale já jsem musel cestovat, měl jsem hodně práce! Můj syn začal jíst, když jsem to ani nečekal, začal mluvit, když jsem u něj nebyl. Jak rychle můj syn rostl! A jak ten čas letěl! Jak můj syn rostl, často mi říkal: „Tatínku, jednou budu jako ty! Kdy se vrátíš domů, tati?“ „Nevím, synku, ale až se vrátím, pohrajeme si spolu, uvidíš!“ Můj syn slavil desáté narozeniny. Po pár dnech mi řekl: „Díky za ten míč, tati! Zakopeš si se mnou?“ „Dnes ne, synku. Mám moc práce.“ „Tak [...]

2020-05-12T14:49:49+02:0007. května 2020|Zamyšlení|
Přejít nahoru