Před chvílí modré a bílé bylo,
slunce mu líbalo tváře –
teď do černých mraků se zahalilo,
svítí jen blesků záře…
Utichl vítr, umlkli ptáci –
příroda strnule čeká…
Jen temné dunění ozvěna vrací,
posílá do daleka…
A pak to přišlo – prudce a náhle,
stromy se až k zemi kloní,
krajem se nesou
zvuky hromu táhlé –
vzduch deštěm opojně voní…
Kolik je moci v té jediné chvíli –
to člověk nemá zdání…
A přesto je to jen zlomek síly,
kterou má Bůh ve své dlani!

(Věra Gajdošíková, Chci Tě chválit…)

Foto: Unsplash

Vyberte si téma: