Agentury přinesly zprávu o mladé ženě za volantem, která uviděla na své noze pavouka, načež děsem z malého tvorečka strhla řízení a naprala to autem do stromu. Působilo by to komicky, nebýt faktu, že její spolujezdkyně to odnesla těžkým zraněním. To komedii dodalo nádech tragična.
Jenže, já se řidičce nedivím, ani se nad ní pobaveně neusmívám. Když totiž vidím vosu nebo sršně, jsem rovněž schopen neuvěřitelných kousků. A tak je vlastně štěstí jak mé, tak i mých spolucestujících, že jsem se ještě nikdy s dotyčným hmyzem neocitl v kabině svého vozu při stokilometrové rychlosti.
Přirozeně, každému dá rozum, že i kdyby pavouk bolestivě kousal, je pořád lepší být kousnutý, než celý v sádře v nemocnici. I bodnutí sršně je odvarem z macešek proti tomu, co musí prožívat řidič vyprošťovaný z auta, které díky svému leknutí napasoval pod kamion.
Jenže, co pořídíme s logikou, když nemáme chuť nechat se přesvědčit o skutečném stavu věci.
Už moje babička totiž říkala, že když někdo nechce, je to stokrát horší než když nemůže.
(bjt)
