Po celý život čekáš na tu chvíli,
kdy potkáš štěstí v křižovatce cest
a zatím ujdeš na sta dlouhých mílí
a spatříš na tisíce hvězdiček a hvězd.
Kolikrát prošlo štěstí kolem tebe,
však tys ho ale přece neviděl.
Nespatřils čisté, vyklenuté nebe,
neslyšels bzukot pracovitých včel,
zpěv ptáků v tichém, chladném jitru
a perly rosy v krajce pavučin.
Což nezaslechls tóny ve svém nitru,
když zvečera se prodlužoval stín?
Když zmlkl kraj a slunce nad obzorem
paprskem posledním pohladilo tvou tvář
a šero zavládlo nad krajinou i borem,
na nebi vzplála démantová zář
a hudba tichá nekonečných výšin
z propasti času dotkla se tě snad?
Tys nepoznal to štěstí srdce tišin
být vroucně milován a vroucně míti rád?
(František Bukvaj, Vyznání životu)
Foto: Unsplash, Jacqueline Munguía
