U okýnka v drkotající malé vesnické lokálce seděla holčička v růžových šatečkách se svojí babičkou:
„Babičko, proč jede ten vláček po kolejích?“
„Protože to tak vymysleli a postavili.“
„A babičko, proč to tak vymysleli a postavili?“
„Protože je to tak postavené.“
„A babičko, proč je to tak postavené?“
„Protože se to tak dělá.“
„A babičko, proč se to tak dělá?“
„Protože vláčky musí jezdit po kolejích, jinak by to nebyly vláčky.“
„A babičko, proč by to jinak nebyly vláčky?“
„Protože jenom vláčky jezdí po kolejích.“
„A babičko, proč tedy vlastně jede ten vláček po kolejích?“
„Protože je to vláček a už mlč.“
„A proč mám mlčet?“
„Protože jinak ti dám pár facek.“
„Tak dobře.“
A pak, že facka není nejpádnějším argumentem.
(bjt)
Foto: Unsplash, Ekaterina Shakharova
