Chtěl bych ti děkovat, však slov se nedostává.
Chtěl bych tě pohladit, však ostych mi v tom brání.
A přec tě miluji, jsi jediná, ta pravá,
před kterou v tichosti se láska moje sklání.
Jsi hvězdou mou, co v životě mi svítí
a jako maják vede mne z mých cest.
Jsi růže má, má mařinka, mé kvítí,
jsi nejjasnější ze všech světa hvězd.
I když mi stáří mnohou sílu vzalo
a mnohých výšin nelze zdolat již,
děkuji za vše, co tvé srdce dalo
a jsem ti vděčen. Ty to víš.
Zdroj: www.dobrejitro.cz (František Bukvaj, Vyznání lásky)
Foto: Unsplash, Sam Caw
