Chybí mi ruka tvá, tvůj úsměv, co mě hřeje,
i tvář tvá milená, co se tak krásně směje,
oči tvé šedivé, v nichž patřím odhodlání,
že v bitvách života nás naše láska chrání,
i melodie tvého hlasu, jemuž naslouchám rád,
v samotě mohu vždycky na tebe vzpomínat,
když něhu tvojich pohlazení provází úsměv tvůj,
ve kterém prosbu cítím, vždy ty mne opatruj.
Za léta naší lásky již máme jednu duši
a srdce naše obě jen jedním tepem buší,
společně prožíváme radosti, bolest, štěstí.
Kéž láska naše může nám ještě dlouho kvésti.
(František Bukvaj, Vyznání lásky)
Foto: Unsplash, Ajmal K
