Nedávno se mě na ulici ptal jeden člověk: „Faráři Buschi, vy pořád mluvíte o Bohu. Ale já ho nevidím. Řekněte mi: jak ho najdu?“ Odpověděl jsem mu: „Dobře poslouchejte! Představte si, že by existoval stroj času, ve kterém bych se mohl dostat tisíce let dopředu nebo naopak zpět do minulosti. A tak se v tom stroji dostanu na začátek lidských dějin. Jednou večer se procházím po rajské zahradě. Znáte přece ten příběh o prvním pádu, ne? Najednou potkám za jedním keřem Adama, prvního člověka. ‘Dobrý večer, Adame,’ zdravím ho. ‘Dobrý večer, faráři Buschi,’ odpovídá. ‘To se divíš, co?’ říkám a vysvětluji mu: ‘Ocitl jsem se tu v rajské zahradě nedopatřením, posunutím kulis světového divadla.’ – ‘Aha,’ říká Adam, ‘a nad čím tak dumáš?’ Odpovídám mu: ‘Víš, právě uvažuju o tom, na co se mne ptal jeden člověk, totiž o otázce: Jak můžu najít Boha?’ Adam se hlasitě zasmál a povídá mi: ‘To přece není žádný problém, jak můžu najít Boha! Bůh je přece tady! Jen buď čestný, faráři Buschi, že vám jde spíš o to, jak byste se ho mohli zbavit. Potíž je v tom, že se ho člověk zbavit nemůže!’“
Má ten Adam pravdu? Bůh je tady! Člověk ho může najít! Ale nemůže se ho zbavit! Když se podívám na duchovní dějiny posledních tří set let: co úsilí vynaložili lidé na to, aby se zbavili Boha! Ale Boha jsme se nezbavili. Přátelé, všichni v podstatě věříte, že Bůh existuje – ale nepatříte mu. Děláte to jako většina lidí: dáváte tuto otázku k ledu. Boha nepopíráme, ale také mu nepatříme. Nejsme Božími přáteli, ale ani nepřáteli. Tak necháváme největší problém svého života nevyřešený.
(Wilhelm Busch, Ježíš – náš úděl)
