Domek na venkově

Jeden muž, který žil ve městě, se rozhodl prodat svůj venkovský domek, zděděný po rodičích. Náhodou potkal svého přítele novináře, jehož koníčkem byla i poezie, a požádal ho, aby mu pomohl napsat inzerát, který by dal do novin nebo na internet. „Chci prodat svůj barák na venkově, ten, co ho taky znáš. Napsal bys mi pro to dobrý inzerát?“
A básník napsal: „Prodám krásné stavení, u něhož po ránu zpívají ptáci, obklopuje ho zeleň lesíka a na zahradě osvěžuje pohled i vzduch jiskřivá a průzračná voda protékající bystřiny. Dům bývá zalit vycházejícím sluncem a zároveň nabízí k odpočinku stín verandy. Večery s jemným cvrkotem cvrčků tam oblažuje pohled na hvězdy.“
Za nějaký čas potkal básník onoho přítele a ptal se ho: „Tak co, prodal jsi ten domek?“
„Ne,“ zněla odpověď. „Rozmyslel jsem si to. Když jsem četl inzerát, který jsi napsal, uvědomil jsem si, že vlastním poklad.“

Často podceňujeme dobré věci a honíme se za klamavými vidinami, které září v televizi. Raději se dívej kolem sebe a važ si toho, co máš. Uvědom si, jakou cenu pro tebe má tvůj dům, tví drazí, přátelé, na které se můžeš spolehnout, vědomosti, jež jsi získal, dobré zdraví a všechny krásné věci života, které jsou tvým nejcennějším pokladem.

(Ptačí zpěv pro duši, Portál 2012)