Někteří lidé jsou jako rozmarné počasí. Ráno zachmuření, dopoledne se rozjasní, v poledne jim uvnitř vysvitne sluníčko a po obědě se prozáří a rozehřejí, k večeru se u nich zase zatáhne a chystá se k dešti. Tak to s nimi chodí každý den.
Jsou jiní lidé, kteří jsou tak trochu jako pobřeží Jadranu v létě: většinou jasno, jen občasné bouřky, snad jednou do měsíce. S takovými lidmi bychom chtěli žít, mít je za přátele nebo kolegy v práci; šíří kolem sebe pohodu a dá se u nich ohřát. Kéž bychom takovými lidmi byli my sami!
Dnes budu jako jasné neměnné počasí.
(Poděkování za každý den, Portál 2011)
