„Vidím před sebou dvě promočené postavy choulící se v dešti a bouři u cesty, která končí na nádherné vyhlídce. Opře se do vás vítr, tlačí vás k okraji útesu a vám hrozí, že se zřítíte několik set metrů dolů do vln. A vy se na sebe naštvaně díváte a řešíte, kdo z vás zapomněl vzít deštník.“
Metaforu jsme použili k zrcadlení páru, který měl potíže přijmout bolestnou skutečnost. Žili s těžce nemocnou dcerou, která potřebovala neustálou péči a pozornost, a nebylo jisté, zda přežije. Otec a matka se raději hádali kvůli maličkostem. Kvůli tomu, že on jí pokaždé zapomene ohřát mléko do kávy v mikrovlnce, že ona se nikdy nenaučí, jak se správně skládá povlečení, aby se vešlo do skříně, že on si nikdy nevzpomene vzít s sebou slevové kupóny, když jedou na velký nákup atd.
Metafora jim pomohla přiblížit se smutku a zoufalství, které si do té doby snažili nepřipouštět.
Zdroj: www.dobrejitro.cz
Fotografie: www.pixabay.com
