Astrofyzik Hubert Reeves, přestože je ateista, odpověděl na otázku o původu stvoření: „Když poslouchám Mozarta, nemohu si představit, že by tato hudba mohla být výsledkem náhody.“
Jednou jsem se setkal s nějakým vědcem, odborníkem na biologii člověka. V hovoru mi řekl, že člověk nepochází ani ze šimpanze, ani z žádné opice, ani ze zebu. Podle jeho teorie by se náš původ měl odvozovat od plemen mořských živočichů. Přišli jsme podle něj z moře. Poslouchal jsem ho s velkým zaujetím.
„Takže lidé pocházejí z velryb, delfínů a tresek,“ pomyslel jsem si. Dál rozvíjel svou teorii, byli jsme v restauraci a já jsem právě pojídal obalovaného platýse. Argumenty mého spolustolovníka byly tak přesvědčivé, že jsem měl po jídle dojem, že jsem právě snědl svého prapradědečka. A protože onen vědec oplýval tolika vědomostmi o stvoření, zeptal jsem se ho: „Ale kdo vytvořil lásku? Od koho pochází ten neobyčejný cit? Kdo vymyslel to, co nás vede k vyhledávání lásky už od chvíle, kdy jsme vyšli z matčina lůna, až do posledního dne našeho života?“
Chlapík nic neodpověděl. Řekl mi jen, že jednou na to někdo přijde.
Osobně jsem přesvědčen, že k řešení této otázky nedospějeme nikdy, protože tento nejvyšší cit, který je v nás všech, věřících i nevěřících, zůstane tajemstvím.
Je to Boží tajemství.
Foto: Unsplash, Pablo Merchan
