Slovo láska vyvolává v každém z nás vzpomínky i očekávání. Každý z nás si ale pod ní může představit něco jiného. Pokud sledujeme telenovely, pak si možná vybavíme noci plné vášně, každý den obrovskou kytici růží…, prostě život jako ve snu nebo v pohádce.
Pro mne je symbolem lásky maminka sedící celou noc u postýlky svého nemocného dítěte. Dítě, které mamince na zahrádce utrhne pár prvních sedmikrásek. Manželka, díky které vím, že ve skříni najdu vždy čisté prádlo. Otec, který ráno vstává a pak třeba celý den jezdí autem po zledovatělých cestách, aby své rodině zajistil vše, co k životu potřebuje. Babička s dědou, kteří se i po šedesáti letech společného života na sebe dokážou usmát a jsou rádi, když v noci slyší dech toho druhého…
Mám rád biblickou definici lásky. Pokud ji neznáte, tak vám ji nabízím k seznámení:
„Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“
Taková láska hřeje v pěti i ve sto pěti.

(Host do domu, čagan do ruky!, Advent-Orion 2020

Foto: Unsplash, Jakob Owens

Vyberte si téma: