Před chvílí modré
a bílé bylo,
slunce mu líbalo tváře –
teď do černých mraků
se zahalilo,
svítí jen blesků záře…
Utichl vítr,
umlkli ptáci –
příroda strnule čeká…
Jen temné dunění
ozvěna vrací,
posílá do daleka…
A pak to přišlo –
prudce a náhle,
stromy se až k zemi kloní,
krajem se nesou
zvuky hromu táhlé –
vzduch deštěm opojně voní…
Kolik je moci
v té jediné chvíli –
to člověk nemá zdání…
A přesto je to
jen zlomek síly,
kterou má Bůh ve své dlani!

(Věra Gajdošíková, Chci tě chválit…)

Foto: Unsplash, Michael D

Vyberte si téma: