Mámo,
jako bych tě viděl
skloněnou nad tím malým
človíčkem,
nad tím chomáčkem života,
který se tak čile hlásí
o slovo.
Vidím tvou tvář.
Je plná vrásek.
Jen ty oči ti zůstaly
stále stejné.
Teď se tvé oči smějí.
Vzpomínáš, mámo?
Je to již strašně dávno,
ale určitě si vzpomeneš.
Skláněla jsi se nad tím
malým stvořením –
A tenkrát jsi slyšela poprvé
to dětské
ma-ma.
Kolik scházelo
a samou radostí bys mne
málem udusila…

Petr Škrla, HledáníFoto: Unsplash

Vyberte si téma: