„Nemám ti koupit tónovací šampon?“ ptala se mne před pár lety manželka, když začala mít dojem, že už mám těch šedin na hlavě trochu moc.
Chci se vrátit k Šalomounovi a jeho úvaze o stáří. Když pocítím příznaky toho, že mne opouští mládí, mám dvě možnosti. Tvářit se, že nic necítím, a snažit se jednat a vypadat, jako by mi bylo osmnáct. Nějakou dobu se mi to může dařit. Věda dnes dokáže hodně. Donekonečna to ale nejde. Přijde čas, kdy už své vrásky a šediny nezakryji.
Druhou možností je přijmout věci tak, jak jsou, a přiznat si, že mi roky přibývají a začíná další etapa mého života. Stáří asi není tím, na co se těšíme. Můžeme se s ním ale naučit žít. Znám hodně lidí, kteří jsou starší než já, a jsou mnohem radostnější než spousta mladých. Nebrání se tomu, že jim ubývají síly, ale přizpůsobují tomu své životní tempo.
S dědečkem jsem prožil spoustu dobrodružství. Jak přibývaly roky a ubývaly síly, sedával rád na dvoře, odkud měl krásný výhled na zalesněné kopce. Říkal, že se mu při tom pohledu vybavují vzpomínky na vše krásné, co v životě prožil. Vyprávěl o prvních láskách. Také o stavbách, které postavil… Byl starý a mně s ním bylo dobře.
Zdroj: www.dobrejitro.cz
Fotografie:www.pixabay.com
