V určitém smyslu i my lidé vnímáme čas jako nekonečnou přítomnost. Ano, prožíváme ho postupně – přijde dopoledne, pak odpoledne, potom večer – ale veškeré naše myšlení se odehrává v přítomnosti. Když vzpomínám na snídani, kterou jsem měl dnes ráno, přemýšlím v přítomnosti o tom, co se stalo v minulosti. Když uvažuji o večeři, kterou budu mít dnes večer, myslím v přítomnosti na to, co se stane v budoucnosti. Protože existuji pouze v přítomnosti, mohu minulost a budoucnost vnímat jen z pohledu přítomnosti.
Tento postřeh nám dává letmo nahlédnout do věčné přítomnosti, odkud Bůh „vidí“ svět. Odpovídající podobu může Bible objasnit těm, kteří pochybují o Bohu. Lidem, lapeným v přítomnosti a zklamaným Bohem, nabízí Bible dva léky: pamatovat na minulost a myslet na budoucnost. Neustále nás vybízí, abychom se ohlédli zpět a pamatovali na veliké věci. Když se příliš krátkozrace zaměříme jen na to, co chceme, aby pro nás Bůh udělal, uniká nám význam toho, co již vykonal.
Zdroj: www.dobrejitro.cz (Zklamán Bohem, Návrat domů 2016)
Foto: Unsplash, Sam Caw
