Kateřina Porterová napsala: „Lásce je třeba se znovu a znovu učit – nemá to konce. Nenávist žádné školení nepotřebuje, stačí ji pouze podnítit.“
Bůh nám ve své lásce dal lidi, abychom se z nich těšili, a věci, abychom je užívali. Je smutné, že často nás věci, práce, počítač, peníze… tak pohltí, že zapomeneme na důležitost a kvalitu našich mezilidských vztahů. Emerson jednou napsal: „Staráme se o své zdraví, ukládáme si peníze, uklízíme si pokoj a skříň, ale kdo se moudře stará, aby mu nechybělo to nejcennější – přátelé?“
Křesťanství je záležitost vztahů – s Bohem a s lidmi. Nezáleží jen na správných informacích. Boží nepochopitelná láska s námi něco dělá – kromě jiného nás vede do vztahů s druhými lidmi.
Psycholog S. Jourard ve své knize „Průhledné já“ uvádí, že pokud se někdo uzavírá před ostatními, dostává se do emocionálních problémů. Skrývání citů a uzavírání se do sebe vede k rozkladu osobnosti. Kdybychom si stavěli méně obranných zdí vlastní osobnosti a častěji otevírali okna do vlastní duše, měli bychom větší radost ze života. Přestaneme-li nosit masky pracovní zaneprázdněnosti, církevních aktivit, teologických špičkových vědomostí a přiznáme si svoji absolutní závislost na Boží milosti, staneme se tak pro druhé přitažlivější.
(V Boží blízkosti, Advent-Orion 2005)
Foto: Unsplash, Jakob Owens
