Ačkoliv Římané rozšířili ředkvičky po celé Evropě, nejoblíbenější jsou na Dálném východě. Zatímco Němci ročně snědí v průměru 250 gramů ředkviček na osobu, Japonci jich spotřebují 13 kilogramů a v Koreji je to až 30 kilogramů.
Ředkvičku tvoří téměř 95% vody. Obsahuje velmi málo proteinů, tuků a sacharidů. Taktéž je chudá na provitamin A, vitaminy skupiny B a vitamin E. Je v ní hojně zastoupen jen vitamin C a z minerálů draslík.
Všechny druhy ředkviček obsahují esence síry, které jim dávají ostrou, pikantní chuť a mají choleretický (zvyšují produkci žluče), cholagogický (ulehčují její odtok ze žlučníku), trávení podporující, antibiotický a mukolytický (zkapalňují hlen) účinek. Využít se dají při poruchách jater a žlučníku, při pomalém trávení (zvyšují chuť k jídlu), při zánětu vedlejších dutin nosních a průdušek a při prevenci rakoviny. Čínská a možná i obyčejná ředkvička brzdí buněčné mutace, které vedou ke vzniku rakoviny.
Zdroj: www.dobrejitro.cz
Fotografie : www.pixabay.com
