Náš soused byl báječný soused. Říkám: byl. Potom se s naší rodinou nepohodl. Chtěl, abychom vykáceli prastarou lípu před naší chalupou.
„Nikdy,“ řekl dědeček. „Ta lípa tady roste už několik set let. Rozhodně nechci být VRAH.“
Tak to pověděl. Použil slovo vrah. „Kdo zabíjí tak nádherný strom, jako je lípa před našimi okny, je vrah. Ta lípa s námi žije, žila už s našimi rodiči a předky… Zabít ji je podobné tomu, jako by se měl zabít někdo z naší rodiny,“ prohlásil dědeček.
Protože lípa byla na našem pozemku, nemohl soused vzít sekeru a pilu a skácet ji, jako skácel se svým synem několik stromů, co rostly na obecním pozemku.
Důvod kácení? Směšný. Ze stromů padá na jeho zahradu listí a on musí listí každý rok shrabovat.
Připomnělo mi to jiného souseda, tomu kočka vodila koťata. A on obvinil souseda, že otcem koťat, která kočka rodí, je jeho kocour.
Soused, který nestál o tolik koťat a nevěděl co s nimi, prohlásil, že odpovědnost za promiskuitu kocoura neodmítá, i když nebyla provedena genetická zkouška otcovství. Je ochotný platit alimenty, bude je vyplácet v mléce, které bude koťátkům poskytovat…
Ovšem: Pokud majitel svedené kočky dá písemné prohlášení, že si je vědom toho, jak špatně kočku vychoval, nedokázal jí za celá léta vštípit zásady mravnosti.
Soused takové ponížení rozhodně odmítl.
Od té doby spolu přestali mluvit.
Stejně jako my se svým sousedem.
(Tajný život psů, Karmelitánské nakladatelství 2014)
Foto: Unsplash, Brock Norman
