Vážky, které patří v říši hmyzu mezi opravdové velikány, jsou vděčnými objekty pro pozorování. Z hlediska způsobu letu jsou mezi ostatním létajícím hmyzem úplnou výjimkou. Jejich speciální upnutí létacích svalů přímo na kořeny křídel umožňuje pohybovat jednotlivými křídly nezávisle na sobě, současně nebo střídavě. Proto mohou v letu zůstat stát na jednom místě nebo mohou prudce změnit směr i v nejrychlejším letu. Přitom vážky patří k nejrychlejšímu hmyzu a běžně se pohybují rychleji než 50 km/hod., krátkodobě i 100 km/hod.
Samečkové velkých druhů mají každou tůňku nebo rybník rozdělený na teritoria a jejich vlastník ostražitě hlídkuje prudkými lety sem a tam nad svým územím, v němž nesnese rivala. Jelikož se samičky rozmísťují podle okrsků vytyčených samečky, má se za to, že obhajoba teritorií má u vážek stejnou funkci jako u ptáků: zabraňuje nestejnoměrnému nahloučení párů a naopak přispívá k stejnoměrnému využívání vhodného prostředí.
Své nádherné obrovské oči mají samečkové nejen na pronásledování kořisti a zahánění vetřelců, ale i na „vrhání žhavých pohledů“ po svých neméně elegantních družkách. Páření u vážek je jednou z nejpodivnějších scén, které můžeme v přírodě vidět. Někdy stačí jen pár minut tichého pozorování kdekoli na břehu řeky či rybníka, a můžeme být jeho svědky…
Taková „obyčejná“ vážka – a jak si dal na ní Konstruktér záležet. A to jsme si ještě neřekli téměř nic z toho, co se o vážkách ví. A kolik se toho ještě neví!
(…na cestě víry, Advent-Orion 2007)
Foto: Unsplash
