Před začátkem jara jsem se rozhodl vyměnit květiny na záhonu před hlavním vchodem do našeho domu. Procházel jsem zahradnické knihy a zrak mi padl na rudbekie, nazývané třapatky. Odborníci je doporučovali jako vhodné pro oblast kolem Washingtonu. Vydal jsem se do oblíbeného zahradnictví a domů se vracel s několika sazeničkami nové květiny.
Krátce poté, co jsem třapatky zasadil, musel jsem odjet na dalekou služební cestu. Zpátky jsem se vracel plný očekávání, jak budou rudbekie vypadat. Musím přiznat, že vyrazily krásně. Možná až moc krásně. Jedna z nich růstem výrazně převyšovala ostatní. Při bližším zkoumání jsem zjistil, že se liší nejen vzrůstem, ale i vzhledem.
Rozhodl jsem se počkat a sledovat, co se bude dít. Rostlina se úctyhodným způsobem zvětšovala a rozpínala. Tvary listů se rozhodně lišila od ostatních třapatek, které už začínaly nasazovat poupata. Zmocnila se mě pochybnost: Kolik rudbekií jsem vlastně koupil? Je ta rostlina na kraji záhonu vůbec jednou z nich?
Žádná poupata ani květy se na ní neobjevovaly. Bylo to jasné. V zahradě byl vetřelec. Několik úderů motyčkou uvedlo vše do správného stavu.
Hřích je vetřelcem v Boží zahradě. Bůh nebyl tím, kdo ho zasadil, to způsobil nepřítel. Dlouho předtím, než jsme se narodili, byla v nebi uzavřena smlouva milosti – Syn přijde na planetu Zemi a přemůže vetřelce.
Vetřelec dusí všechno kolem sebe. Bůh všechno zachraňuje.
(Jak vzácná milost, Advent-Orion 2011)
Foto: Unsplash
