Kolem nás žijí lidé, kterým bychom se nejraději vyhnuli; nic jim totiž „nejde pod nos“. Udělat jim radost je téměř nemožné, protože vždycky přijde to známé „ano, ale…“. Mírou své nespokojenosti a kritičnosti ztrpčují život i svým nejbližším.
Díky Bohu za lidi, v jejichž společnosti se cítíme dobře. Svým zjevem nepatří mezi žádné „hvězdy“ – jsou to spokojené Boží děti, které i na tom nejhorším dokážou najít něco dobrého. Přijde-li řeč na negativní věci, vždycky od nich uslyšíme „ano, ale…“ – a vždy mají připravené něco pozitivního.
V jejich přítomnosti není bolest tak bolestivá, mračna nejsou tak temná ani cesta tak namáhavá.

(Zastavení na cestě života, Advent-Orion 1995)

(bjt)

Foto: Unsplash

Další články