Jednoho dne jsem se ocitl na lavičce vedle Mons. Gaillota. Bylo to během oslav padesátého výročí JOC (Křesťanská dělnická mládež), jedli jsme spolu o přestávce sendvič. Naklonil se ke mně: „Vysvětlete mi jedno tajemství… Já když někde řeknu jednu trochu odvážnou větu, hned mě klepnou přes prsty. Vy toho napovídáte desetkrát víc, a nikdo vám nic nevyčítá!“
„Tak za prvé, já nejsem biskup, to je první důvod. A za druhé si myslím, že mám od Pána Boha dar instinktivně držet svou drzost v jistých mezích. Cítím, kam až mohu ve svém nadávání jít. Kdybych tu hranici překročil, udělalo by to sice mně samotnému dobře, ale ničeho bych nedosáhl, protože ti, ke kterým mluvím, by to nestrávili.“
Zdroj: www.dobrejitro.cz
Fotografie : www.pixabay.com
