Na začátku studia jsme měli seminář o motivaci a tam jsme se zabývali otázkou, proč vlastně chceme být psychology. Velmi častou – a nereflektovanou – odpovědí bylo: „Abych mohl pomáhat druhým.“ Později vypluly na povrch diferencovanější pohnutky: zvědavost, chuť vměšovat se, možnost svobodného nakládání s časem, vysoké výdělky, samozřejmě také altruismus a přání porozumět tomu, jací lidé jsou, proč dělají to, co dělají, a proč se cítí tak, jak se cítí. Úplně v poslední řadě zaznívalo přání porozumět sobě samému a uzdravit sebe samého. Věta „Miluj bližního svého jako sebe samého“ by u všech lidí, ale především u pomocníků, tedy u lidí, kteří ke své práci potřebují soucit, měla znít spíše: „Miluj sebe samého jako svého bližního, pomáhej sám sobě a neškoď si.“ Pak vyjde najevo, jak málo pozornosti věnujeme sobě samým, jak málo respektu, trpělivosti a soucitu sobě samým vyjadřujeme – a že to musíme změnit, pokud chceme být spokojeni se sebou samými i se svou prací.
Zdroj: www.dobrejitro.cz
Fotografie: www.pixabay.com
