Člověk se bojí… Už odmalička…
Když mu tma padne
na zavřená víčka
a tlačí se mu do postýlky,
když meluzína v komíně
mu připomíná vlky,
to se pak často rozbrečí
a u mámy hledá bezpečí…
Jak roste, už strach nepřiznává.
Je velký – on se nebojí…
Však přesto se mu někdy stává,
že uzamkne se v pokoji
a nejraději zahodil by klíč…
Dětství a mládí už je pryč,
však člověk se bojí:
nemá práci –
pak časem zdraví, sílu ztrácí –
jak uživit má rodinu?
A komu má dát za vinu,
že zas se bojí, že má strach,
když slyší zprávy o válkách?
Teď už se stydí – nebrečí,
jak rád by však našel bezpečí…
Taky se bojíš?
Jsi jedním z davu?
Tak chvíli se zastav, zvedni hlavu –
a podívej se do vesmíru…
Tam pošli svoji lásku, víru –
a z Božích dlaní pokoj vem…
Bezpečí najdeš jenom v Něm…

 

Zdroj www.dobrejitro.cz

Fotografie www.pixabay.com