Vždycky jsem si myslel, že optimismus nebo pesimismus je člověku vrozený. Něco na tom určitě je, ale nemusí to tak zůstat. Můj kamarád je v pětasedmdesáti neustále plný optimismu. Poznal jsem ho před patnácti lety a měl jsem pocit, že takový musel být vždy. Vypadá zdravě, vždy je samý úsměv… Když mi jednou prozradil, jaké má zdravotní problémy, ptal jsem se ho, jak může být při tom všem stále tak radostný. Odpověděl mi: „Víš, já jsem se rozhodl, že je lepší být radostným optimistou než tím, kdo si neustále stěžuje. A ono to, díky Bohu, funguje.“
I David mohl naříkat na „nepřízeň osudu“. Raději se však rozhodl radovat se z toho, že jeho „dědictvím je věčný Hospodin“. Přidáme se k němu?

(Host do domu, čagan do ruky!, Advent-Orion 2020)

Foto: Unsplash

Vyberte si téma: