Teta a malý synovec si vyšli do zoologické zahrady. Pomalu procházeli kolem klecí a výběhů se zvířaty, srpnové sluníčko hřálo, prostě pohoda. Na konci zoo procházeli kolem plotu, který byl místy vyvrácený a volal po opravě.
Chlapec se zastavil, zamyslel a ztichl a po chvíli si teta všimla, že za sebou táhne dlouhý těžký klacek. Vzápětí sebral na cestě velký kámen. Teď už měl opravdu co nést. Tetě bylo jasné, proč ty „zbraně“ vláčí, a nedalo jí to, aby si ještě nepřisadila: „Ten povalený plot se mi vůbec nelíbil, radši půjdeme rychleji, co kdyby na nás vylítl třeba tygr.“
„No, právě, taky na to myslím,“ vykulil chlapec oči. „Ale neboj se, teto, ty bys stačila utéct, protože já bych se mu postavil.“
Teď pro změnu kulila na malého rytíře oči teta a porce zmrzliny, kterou mu koupila u východu, kde konečně odložil své zbraně, byla opravdu mimořádná.
Zdroj: www.dobrejitro.cz ( (Malá povzbuzení pro mámy a táty, Portál 2004)
Foto: Unsplash, Jonathan Borba
