Helenin hlas zněl znepokojeně: „Myslíš, že bychom mohly jít spolu na oběd?“ Roky jsme spolu byly přítelkyně a prošly jsme všemi krizemi, které se za ta léta vynořily. Byla jsem připravena poskytnout Helen veškerou emocionální podporu, jaké jsem jen byla schopna. Šla jsem do restaurace s očekáváním špatných zpráv. Jak se ukázalo, Helen podporu opravdu potřebovala - právě byla jmenována ředitelkou nové firmy pro styk s veřejností, s dvojnásobným platem, než měla dříve. Byla to práce snů! Tak proč byla tak nervózní? „Není moc lidí, kterým tuto novinu mohu říci a kteří mi to přejí,“ povzdychla si. „Jsi skoro ...

Teta a malý synovec si vyšli do zoologické zahrady. Pomalu procházeli kolem klecí a výběhů se zvířaty, srpnové sluníčko hřálo, prostě pohoda. Na konci zoo procházeli kolem plotu, který byl místy vyvrácený a volal po opravě. Chlapec se zastavil, zamyslel a ztichl a po chvíli si teta všimla, že za sebou táhne dlouhý těžký klacek. Vzápětí sebral na cestě velký kámen. Teď už měl opravdu co nést. Tetě bylo jasné, proč ty „zbraně“ vláčí, a nedalo jí to, aby si ještě nepřisadila: „Ten povalený plot se mi vůbec nelíbil, radši půjdeme rychleji, co kdyby na nás vylítl třeba tygr.“ ...

Jsi hoden toho slova? Nelehké někdy bývá v prožívání... Když vyslovíš je několikrát znova – cítíš v něm odpovědnost lidských dlaní... Mít přítele a spolehnout se naň, a nemuset se lži a zrady bát... Nablízku vždy mít napřaženou dlaň a někoho, kdo řekne: Mám tě rád... Být přítelem... Však ne jen tomu, kdo právě vyhřívá se na výsluní slávy. Umět vzít zkřehlé srdce k sobě domů, a pomáhat – a hřát je bez únavy... Mít přítele – však umět jím i být – ukázat, co se za tím slovem skrývá... Tak naučí tě jenom Ježíš žít. Pak mnohokrát víc ...