Cestou k moři jsem se dostal do prekérní situace. Přijel jsem na křižovatku, před kterou nebyl žádný ukazatel ani značka. V mapě, kterou jsem měl s sebou, tahle křižovatka vůbec nebyla. Po chvíli váhání a modliteb jsem se nakonec rozhodl jet dál cestou vpravo. Přestože jsem se za své rozhodnutí modlil, jistý jsem si nebyl. Uklidnil jsem se až po několika kilometrech, když jsem přijel do vesnice, jejíž jméno jsem měl zapsáno ve svém popisu trasy.
Každý z nás se občas na své duchovní pouti dostává do situace, kdy neví, jak dál. Stojí na křižovatce a chybí mu ukazatel. Co v takové chvíli dělat? Jak poznat, kterým směrem se dát. David nás v žalmu vyzývá, abychom se spolehli na Hospodina.
V takové situaci jej prosit o moudrost a vedení. A když nám ukáže, kterým směrem bychom měli jít, pak ho máme poslechnout.
Stává se, že stojíme před rozcestím a víme, kterým směrem bychom se měli dát. Ale ta druhá cesta se nám jeví pohodlnější. Není to nic nového. Podobný problém řešil už Jozue se svým lidem. Obrátil se na ně s následující výzvou: „Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“

(…na cestě víry, Advent-Orion 2007)

Další články