Na louku někdo
jiskřící krásu rozsypal –
škoda, že tolik studí…
Na rampouch vítr
mrazivou píseň jemně hrál –
jen vrány však ze sna budí…
Na stráni leží
závěje drobných perliček,
v mrazivém ránu se třpytí,
jak by noc nechala
na zemi závoj z hvězdiček…
Krásné, ač ledové kvítí…
Sluneční paprsek
tisíce ohýnků zapálil…
Člověk jen tiše žasne,
jak všechno, co Bůh
pro člověka vytvořil,
je dokonale krásné…
(Věra Gajdošíková)
