Není pochyb o tom, že Kazatelova rada zní zvláštně a je v napětí s převládající starověkou blízkovýchodní kulturou, v níž chléb požívá tak velké úcty, že by si ho nikdo nedovolil dát pryč. Pokud krajíc chleba spadl nedopatřením na zem, vzal ho jeho majitel s úctou do rukou, políbil a znovu položil na ošatku.
Proč „po vodě“? Aby měly ryby co žrát? Obraz spíše vyjadřuje myšlenku odevzdání proudu řeky s nadějí, že jednou se nám to, co pustíme, vrátí: „po mnoha dnech se s ním shledáš“.
Pro Kazatele je voda spojená s ideou návratu. Existuje zvyk mezi sefardskými Židy, který se koná, když někdo odjíždí na delší cestu. Matka rodiny polije vodou práh a ten, kdo odjíždí, přes něj přejde, aby se vrátil v pořádku zpět. Analogicky se vyjadřuje i starověké egyptské přísloví: „Vykonej dobrý skutek a pusť ho po vodě. Až voda vyschne, znovu se s ním shledáš.“
(Kazatel, Advent-Orion 2017)
Foto: Unsplash, Austin Ban
