Helenin hlas zněl znepokojeně: „Myslíš, že bychom mohly jít spolu na oběd?“ Roky jsme spolu byly přítelkyně a prošly jsme všemi krizemi, které se za ta léta vynořily. Byla jsem připravena poskytnout Helen veškerou emocionální podporu, jaké jsem jen byla schopna. Šla jsem do restaurace s očekáváním špatných zpráv. Jak se ukázalo, Helen podporu opravdu potřebovala – právě byla jmenována ředitelkou nové firmy pro styk s veřejností, s dvojnásobným platem, než měla dříve.
Byla to práce snů! Tak proč byla tak nervózní?
„Není moc lidí, kterým tuto novinu mohu říci a kteří mi to přejí,“ povzdychla si. „Jsi skoro jediná, s kým to mohu opravdu upřímně sdílet.“
Připily jsme si na její úspěch a já jsem ji ujistila, že jsem stále její přítelkyně, dokonce i když se jí zrovna všechno daří.
Zdroj: www.dobrejitro.cz (Přátelství žen, nakladatelství SAMUEL 2010)
Foto: Unsplash, Priscilla du Preez
