„Slovo je šíp“ –
tak napsal básník kdysi…
Těch hrotů pár vystřelí ústa čísi,
a bližního to bolí…
Jak tvrdý kámen vystřelený z praku
poranit umí něžná křídla ptáků,
jak prudký úder holí…
Slovo je lék –
jenž nestojí tě nic…
Snad jenom
zamyslet se trochu víc –
a trochu méně spěchat…
Nevidět vždy
a stále jenom sebe,
nasávat srdcem atmosféru nebe –
a pak je mluvit nechat…
Slovo je dar –
a darem stát se může…
Ať vznešené jak kalifornská růže,
anebo prostá kytka fialek –
napsáno perem Boží lásky,
odpoví bratru činem na otázky…
Slovo je dar a lék…
