Studie narcismu ukázaly, že lidé s touto charakteristikou jsou mimořádně citliví až přecitlivělí k čemukoliv, co se dotýká jejich osoby. Platí to jak tam, kde skutečně k napadení došlo, tak tam, kde šlo jen o myšlenou (domnělou) křivdu. Na pocity i domněnky ukřivdění reagují často se zvýšenou agresivitou až násilně. Zároveň se ukazuje, že emocionální vzrušení z takovýchto zážitků u nich přetrvává podstatně delší dobu. Toto pojetí bylo vyjádřeno modelem procesu ukřivdění, který říká, že člověk s výrazným narcistickým rysem osobnosti velice citlivě zaregistruje i sebenepatrnější dotek jako „nefér“ (případně si ho vyfantazíruje) a cítí ohrožení svého všelijak křehkého „já“. Odpoví na takovýto podnět zvýšeným projevem zlosti a zrodí se v něm vlna odporu proti skutečnému či domnělému viníkovi. Tento výlev negativních emocí může být tak velký, že postiženého úplně paralyzuje. V této situaci má pak člověk tři možnosti: odplatit viníkovi (oko za oko a zub za zub), zůstat neutrální (dělat, že se nic nestalo) nebo odpustit. Protože odpuštění vyžaduje pokoru (slevit ze své namyšlenosti) a ustoupení z pozice nadřazenosti (opuštění egocentrické orientace), je to pro narcistické osobnosti velice těžké.
(Pozitivní psychologie, Portál 2015)
Foto: Unsplash
