Za ranní rosy do parku jsem šel,
květy se v slunci právě otvíraly,
park probouzel se, vzduch se chvěl,
motýli krásu na obdiv mi dali.
Krůpěje rosy třpytily se duhou
a hlasy ptáků ladily svůj sbor,
k té první písni přidali i druhou
a náhle zazněl parkem chór.
Mé srdce ovládly pocity díkůvzdání
za krásné ráno, nový šťastný den,
ve kterém mocný Bůh mě chrání,
vždyť vím, že jeho dítko jsem.
Ó, díky, Bože, díky za to ráno,
ve kterém mohu tobě chválu vzdát,
ó, díky, Pane, že mi bylo dáno
poznat tě, chválit, milovat.
(František Bukvaj, Vyznání životu)
Foto: Unsplash, Ktarina Xenis
