Chtěl bych být s tebou, alejí tě vésti, od lidí s tebou spěchat do lesů, kde květy pestré spatříš kvésti, kytici ti jich s láskou přinesu. Tam v stínu lesa, kde budeme sami, tam srdce dám ti jako před léty. Jen stromy s ptáky budou s námi a vzpomínky nám přijdou v ústrety. Zas ruku v ruce půjdem mlčky lesy, vždyť lásce velkých slov je netřeba. A žal a smutek odložíme kdesi a šťastni budem spolu oba dva.
V roce 2017 vyšla Hütherova kniha s poněkud strhujícím názvem Raus aus der Demenzfalle! (Ven z pasti zvané demence!). Popisuje v ní, že demenci lze zabránit, když budeme nejen mozek nutit k pohybu tím, že se budeme zajímat o věci, pěstovat koníčky a učit se, ale také jednoduše nalézat v životě radost a intenzivně udržovat vztahy. Stejnými prostředky, jakými lze dlouhodobě odvracet demenci, se také ubráníme únavě ze soucitu, vyhoření, možná dokonce depresím. Odvedeme pozornost od sekundární traumatizace a zklidníme se. Tam všude totiž pomáhají tytéž prostředky: radost ze života, zvědavost, vášeň pro něco, uspokojivé vztahy, láska, přátelství a jiné ...
Lawrence Lemieux je kanadský námořník, který od dětství miloval plavbu na moři a neúnavně trénoval jachting. V roce 1988 se zúčastnil olympijských her v Soulu a tajně doufal, že by mohl získat medaili. V den závodu bylo neobyčejně nepříznivé počasí. Kvůli vlnám, které měly dva a půl metru, přehlédl jednu z bójí vytyčujících trasu závodu a musel se vrátit. Stále si však dokázal udržet druhé místo jako horký adept na medaili. Najednou si ale všiml převráceného člunu singapurské dvoučlenné posádky. Jednoho z nich, těžce raněného, odnášel mořský proud. Bez váhání otočil loď, oba trosečníky zachránil a odevzdal je záchranářům. Obsadil ...
Někdy mě frustruje můj genetický balíček, má povaha, špatně zatočená spirála DNA. Skutečnost mého zrození je ale důkazem toho, že Bůh má pro mne plán. Bůh je autorem knihy mého života, architektem mé existence. V té knize jsem já tou nejvýznamnější postavou. Proto se chci radovat z každé kapitoly, chci si vychutnat každou její stránku. Nechte mě číst... Zdroj: www.dobrejitro.cz Fotografie: www.pixabay.com
Šťastný je, kdo ví, co chce, i když ostatní o něm tvrdí, že to neví. Šťastný je, kdo sedí u řeky a dívá se na loďky, jež plují kolem. Voda a vlny dávají křídla fantazii; lidé plní fantazie mají více ze života. Šťastný je, kdo dokáže vyčinit sám sobě, ačkoliv ostatní mu stále namlouvají, že by mu dokázali vyčinit lépe. Šťastný je, kdo se dokáže obzvlášť srdečně setkávat se svým kritickým přítelem. Zdroj: www.dobrejitro.cz Fotografie: www.pixabay.com
Muž přišel do lomu, kde pracoval. Spatřil spoustu lidí, jak nosí kusy kamene. Všichni dělali to samé, ale každý jiným způsobem. Přistoupil k jednomu z nich a zeptal se: „Co to děláš?“ „Nevidíš? Nosím kusy kamene.“ Zastavil dalšího a otázal se: „A ty, co tady děláš?“ „Vydělávám na obživu pro své děti,“ zněla odpověď. Třetí člověk mu řekl, že pracuje na stavbě města. Spousta lidí dělá stejnou práci, ale každý v ní spatřuje jiný smysl. Zdroj: www.dobrejitro.cz Fotografie : www.pixabay.com
Ježíš byl obyčejný člověk a rádi mu naslouchali právě obyčejní lidé. Jeho následovníky byli hlavně farmáři, rybáři, řemeslníci a ženy v domácnosti. A on je s radostí uvítal; sbíhali se k němu a někdy s ním zůstali celý den, přes noc až do druhého dne. Zaujalo je jeho učení a zaujal je on sám. Pro davy chudých, problémy zatížených, utrápených mužů a žen byla jeho služba osvěžující jako ranní rosa... Jeho přístup k obyčejným lidem byl ve zřetelném kontrastu s tím, co byli lidé zvyklí přijímat od náboženských vůdců. Náboženství se stalo oblastí jen pro vybrané odborníky - kněžskou elitu, ...
Nikdo nemá celou pravdu, ale části pravdy máme všichni. V každém z nás je něco jedinečného a skvělého. Abychom to postřehli, je třeba zaujmout místo toho druhého a vnímat, jaký má pocit z toho, co říkáme. Ale to děláme zřídka. Jsme vybaveni svými jistotami a nasloucháme málo a špatně těm, s nimiž hovoříme. Oranský biskup Pierre Claverie říkal: „Druhý má vždycky nějakou pravdu, kterou já nemám.“ Tato úvaha byla pro mě velmi důležitá. Rozdíl musí podněcovat, vybízet k životu, k pohybu. Ve chvíli, kdy žijeme v těsné blízkosti lidí rozdílné kultury, jiného náboženství, rozdílného věku, můžeme dospět ke zvláštním objevům. ...
V roce 2017 vyšla Hütherova kniha s poněkud strhujícím názvem Raus aus der Demenzfalle! (Ven z pasti zvané demence!). Popisuje v ní, že demenci lze zabránit, když budeme nejen mozek nutit k pohybu tím, že se budeme zajímat o věci, pěstovat koníčky a učit se, ale také jednoduše nalézat v životě radost a intenzivně udržovat vztahy. Stejnými prostředky, jakými lze dlouhodobě odvracet demenci, se také ubráníme únavě ze soucitu, vyhoření, možná dokonce depresím. Odvedeme pozornost od sekundární traumatizace a zklidníme se. Tam všude totiž pomáhají tytéž prostředky: radost ze života, zvědavost, vášeň pro něco, uspokojivé vztahy, láska, přátelství a jiné ...
Šat tkaný ze zlata a slunce jasu obléklo léto, které přišlo k nám, na jedné paži má snop těžkých klasů a druhou vládne pestrým květinám. Slunce mu v patách jde a v jeho dlaních dozrává setba vzešlá z mozolů, ve žhavém slunci v údolích i stráních vlní se lány až tam k obzoru. A léto laskavé zaběhne také v lesy a z rohu hojnosti obdaří celý kraj a kraj můj milený letními pod nebesy alespoň na chvíli se změní v zemský ráj Zdroj: www.dobrejitro.cz Fotografie : www.pixabay.com