„Pane, představte si, že mě to bude celé stát přes půl milionu a já na to nemám a ani nevím, kde na to vezmu,“ líčil mně zoufale starý muž, jehož povodní zničený domek již několik dnů rekonstruovala stavební firma. Jeho slova mě znejistěla, protože podle mých informací měla být stavba financována z humanitárního projektu, na kterém se podílí několik humanitárních organizací a sponzorů. A jako vzor realizace pomoci mi právě byla představována. Něco tady zjevně neklapalo. Poměrně zmatený jsem se tedy obrátil na koordinátora projektu, který mi vysvětlil, že vše je jinak. Sponzoři se skutečně na stavbě podílí a starý pán opravdu nebude muset platit víc, než k čemu se před podpisem smlouvy zavázal, což v jeho případě byla částka v řádu desetitisíců za opravu v hodnotě více než desetinásobné. „Proč to tomu pánovi tedy neřeknete nebo pořádně nevysvětlíte?“ ptal jsem se naivně a vysloužil si jen shovívavý úsměv koordinátora: „Podle našich záznamů mu to sociální pracovníci vysvětlovali několikrát, navíc sám přece smlouvu podepsal,“ vysvětloval. „Problém je ale v tom, že on tomu, že něco dostane, pořád nemůže uvěřit.“ Chvíli se odmlčel a pak dodal: „Anebo nechce, zřejmě je to pro něj až příliš dobrá zpráva.“
Ostatně, není se co divit. Ještě za svého života Ježíš Kristus řekl, že se lidé nemusí ničeho bát, protože až odejde do nebe, znovu se vrátí, a každého, kdo bude chtít, pak s sebou vezme do nebe. A kolik lidí tomu věří? Asi je to až příliš dobrá zpráva.
Zdroj: www.dobrejitro.cz
Fotografie:www.pixabay.com
