Co pro Boha znamenám?

A je tu třetí díl ze série Pane Bože, proč? Tentokrát to bude hodně osobní. Kdo nebo co určuje mou hodnotu? Musím se všem zalíbit, aby si mne vážili? Jestli existuje Bůh, proč mne vůbec stvořil? A jestli je láska, jak mi dává najevo, že mu nejsem lhostejný?

Každému z nás se někdy stalo, že se cítil nemilován, dokonce odmítán. Jak se toto podepisuje na naší náladě, povaze a chování? Všichni asi tušíme, že zásadně. Mnozí z nás si nesou bolavé zkušenosti, které prožili v rodině, ve škole, v práci či kdekoliv jinde. A mnozí si pokládali otázku: existuje někdo, kdo by nám nikdy neublížil? Kdo by nám stále fandil, ať jsme jací jsme? Na koho bychom se mohli kdykoliv spolehnout?

Patříte-li mezi ty, kteří si pokládají podobné otázky, pak právě pro vás je tento díl. Tentokrát si Sam pozval pastora Pavla Smolku. Poslechněte si myšlenky, které se týkají těchto citlivých otázek.

Duchovní pohled

Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život. 17 Bůh svého Syna neposlal proto, aby svět odsoudil, ale zachránil. (J 3,16-17; SNC)

V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. (1J 4,9; ČEP)

Toto praví Hospodin zástupů, … : Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka. (Zach 2,12; ČEP)

Hospodin, který vás Izraelci, potomci praotce Jákoba, stvořil a dal vám život, však praví: Nebojte se, vždyť jsem vás vysvobodil. Nezapomněl jsem ani na jediného z vás, neboť všichni jste můj lid. (Iz 43,1; SNC)

Desateru stojí psáno: Nezabiješ. Proto kdo zabil, musí před soud. 22 Ale já vám říkám, že bude souzen každý, kdo se hněvá na svého bližního. Pohrdání člověkem je zločin, a kdo svolává na druhého Boží trest, sám mu propadne. (Mt 5,21.22; SNC)
Znáte další přikázání Desatera: Nebudeš cizoložit. 28 Já vám však říkám, kdo by se podíval žádostivě na jinou ženu, porušil manželství, byť jenom v myšlenkách. (Mt 5,27.28; SNC)

Mějme na paměti, že za nás Kristus umíral v době, kdy jsme si zasloužili Boží odsouzení. 7 A to je co říci, protože i za nejušlechtilejšího člověka málokdo takovou oběť podstoupí. 8 Nám však Bůh dokázal svou lásku právě tím, že Kristus zemřel za nás, třebaže jsme byli špatní. 9 Oč více můžeme počítat s jeho milostí teď, kdy jsme Kristovou obětí již očištěni od svých vin! (Ř 5,6-9; SNC)

Příběh

Jeden člověk měl dva syny. 12 Ten mladší řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.´ On jim rozdělil své jmění. 13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. 14 A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. 15 Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. 16 A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. 17 Tu šel do sebe a řekl: `Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! 18 Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. 19 Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.´ 20 I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. 21 Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.´ 22 Ale otec rozkázal svým služebníkům: `Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. 23 Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, 24 protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´ A začali se veselit. (L 15,11-24; ČEP)