Odpuštění

Máme tu čtvrtý díl ze série Pane Bože, proč? A přituhuje. Odpuštění se totiž týká každého z nás. Jednak to vzájemné mezi námi lidmi, ale také to Boží odpuštění směrem k nám.

Bylo vám někdy ublíženo? Ublížili jste někdy někomu a máte pocit, že se s tím nedá žít. Že se to nedá napravit? Možná se něco nedá vzít zpět, ale dá se odstranit ten svíravý pocit? (Ne)odpuštění velmi zásadně ovlivňuje naši psychiku a dost pravděpodobně i naše fyzické zdraví. Tíživé pocity a výčitky člověka ničí a mnohé přivádějí k zoufalství a někdy i k zoufalým činům. Existuje nějaká cesta, jak tento stav změnit?

Patříte-li mezi ty, kteří si pokládají podobné otázky, pak právě pro vás je tento díl. Tentokrát si Sam pozval pastora Tomáše Ondráčka. Poslechněte si myšlenky, které se týkají těchto důležitých otázek.

Duchovní pohled

Věříme, že Bible, je Božím dopisem pro lidstvo. Co k tomuto tématu říká?

Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. (Iz 1,18; ČEP)

A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. (Mt 6,12; ČEP)

Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec. (Mt 6,14; ČEP)

Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To řekl a zemřel. (Sk 7,60; ČEP)

Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. (Ef 4,32; ČEP)

Vaše hříchy, vaše přirozená odcizenost Bohu, byly hrobem, do něhož jste se sami uzavřeli. On ale vaše hříchy odklidil, hrob otevřel a propustil vás na svobodu. (Ko 2,13; SNC)

Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. (Ko 3,13; ČEP)

Spolu s Ježíšem byli vedeni na popraviště ještě dva zločinci. Když je dovedli na místo, kterému se říká Golgota – Lebka, ukřižovali tam Ježíše i ty dva zločince; jednoho po Ježíšově pravici, druhého po levici. Ježíš se modlil za své nepřátele: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají!“ (L 23,32.34; SNC)

Neříkej: „Odplatím se za zlo!“ Počkej na Hospodina, on se tě zastane. (Př 20,22; SNC)

Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. (1Pe 3,9; ČEP)

Příběh

Potom mu Petr položil otázku: „Pane, když se proti mně můj bližní opakovaně prohřešuje, kolikrát mu mám odpustit? Sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát. Pán Bůh s námi jedná jako král, který se rozhodl provést vyúčtování se svými podřízenými. Mezi prvními mu přivedli jednoho, který měl u něj miliónový dluh. Ten muž však neměl na zaplacení. Král tedy nařídil, aby ho s celou rodinou prodali do otroctví, rozprodali jeho majetek, a tak uhradili dluh. On však před králem padl na kolena a prosil ho: ‚Pane, měj se mnou trpělivost a já všechno zaplatím!‘ Králi bylo líto toho člověka, propustil ho, a dokonce mu celý dluh odpustil. Sotva však ten muž vyšel od krále, potkal člověka, který mu dlužil nepatrnou částku. Popadl ho a křičel: ‚Hned mi vrať, co jsi dlužen!‘ Ten chudák si před něj klekl a zoufale ho prosil: ‚Měj strpení a já ti zaplatím!‘ Ale věřitel stál na svém a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Svědky té události to pobouřilo a šli to oznámit králi. Ten si předvolal nemilosrdného věřitele a řekl mu: ‚Ty ničemo! Jak velký dluh jsem ti odpustil, když jsi mne prosil! A tys nemohl odpustit svému druhovi tak směšnou částku?‘ A rozhněvaný král jej potom dal zavřít, dokud svůj dluh do posledního haléře nezaplatí. Tak bude jednat můj nebeský Otec s vámi, jestliže nebudete ochotně odpouštět druhým.“ (Mt 18,21-35; SNC)