Kdysi dávno žili lidé ve svých malých domcích, kde si svítili jen svíčkami nebo petrolejkami. Večer bývala skutečná tma. Když pak člověk vyšel na zápraží, zcela přirozeně pozvedl zrak k obloze a musel zůstat stát okouzlen tou krásou nesčetných hvězd. V mysli se vynořila myšlenka o velkém Stvořiteli, který nejenže to vše dal do pohybu, ale zná i všechny hvězdy jménem.
Pro nás, lidi 21. století, je už jaksi přirozené dívat se na svět typickým „přízemním pohledem“. Občas si dokonce nevidíme ani na špičku nosu. Není divu, že se nám pak svět zdá ponurý, život jednotvárně nudný a vše kolem trapně primitivní. A pokud bychom i chtěli zvednout zrak k nebi, kvůli záři pouličních lamp a smogové cloně bychom neviděli téměř nic zázračného.
Právě proto je důležité alespoň občas odejít z ruchu města ven do přírody a zvednout zrak, abychom nezapomněli, kdo to všechno stvořil a kdo bdí i nad námi.
Zdroj: www.dobrejitro.cz
Fotografie: www.pixabay.con
