Nikdo z nás vlastně nemá čas být nemocný nebo starý. Naše plánovací kalendáře jsou hustě popsané. Každého dne toho musíme tolik vyřídit, že často ani nevíme, jak to všechno zvládnout. Staráme se o důležité či méně důležité věci. Plně vytíženi pobíháme sem a tam. Čas je nedostatkové zboží. A pak se nečekaně dostaví nemoc a my jsme z minuty na minutu odstaveni na vedlejší kolej. Můžeme dělat jen velmi málo nebo vůbec nic a cítíme se neužiteční a často také osamělí…
V jedné knížce pro děti se vypráví příběh o myšákovi jménem Bedřich. Myšák je, jak se zdá, velký lenoch. Zatímco ostatní myšky shánějí potravu a dřou se při shromažďování zásob zrní, ovoce a oříšků na zimu, Bedřich se povaluje na louce, rozhlíží se kolem sebe, zpívá a skládá verše. Ostatní myši kvůli tomu na něj začínají reptat a stěžují si, jaká že je to líná kůže. Ale on se brání: Já sbírám barvy na zimu. Sbírám na zimu písničky a slova. Až přijde zima, budete sedět v noře a díky pilným pomocníkům budete mít dostatek obilí, ovoce a oříšků. Ale budete tam mít šero a ticho a dlouhou chvíli.
A tehdy přijde Bedřichova chvíle – vylíčí vám barvy, zazpívá vám písničky a bude vám vyprávět příběhy. A všechny myšky se budou radovat spolu s Bedřichem.
Při četbě tohoto příběhu začneme přemítat o tom, kde se skrývají ty skutečné poklady. Poklady, jež nemohou rozežrat moli a rez a jež nemohou rozkrást zloději, jak se píše v Bibli. Proto je dobré dívat se kolem sebe tak jako Bedřich, sbírat písně a barvy pro „chladné“ dny, a připomínat si je, až přijde „zima“.
Zdroj : www.dobrejitro.cz
Fotografie: www.pixabay.com
