Silné emoce jako strach, panika, žárlivost, odpor, rozhořčení, vztek a zloba jsou vysoce nakažlivé. Mírné emoce jsou samozřejmou součástí každodenního života a pomáhají nám dělat rozhodnutí, vycházet s ostatními a budovat smysluplné vztahy. Když ale emoce rychle zesílí, srdce se rozbuší, naše mysl se úzce soustředí a svaly jsou připraveny k boji, útěku nebo ztuhnutí. Emoce rovněž vyřadí z provozu logické části našeho mozku, zaměřené na řešení problémů, tak rychle, že si toho ani nevšimneme.
Badatelé o mozku tvrdí, že se můžeme vzájemně „nakazit“ emocemi, zejména když cítíme úzkost. Existují dvě části mozku, které v tomto hrají mimořádně velkou roli. Jednou z nich je amygdala:
Amygdala zachytí projevy strachu ve tváři druhého člověka s pozoruhodnou rychlostí, je schopná je zaregistrovat za 33 milisekund, někteří lidé si jich všimnou v pouhých 17 milisekundách… tak rychle, že si toto vnímání naše vědomá mysl vůbec neuvědomuje (i když můžeme vnímat určitý pocit rostoucího znepokojení). Nemusíme si vůbec uvědomit, jak jsme synchronizováni (s druhým člověkem), přesto jsme schopni se na něj naladit s pozoruhodnou lehkostí.
