Vážení a milí příznivci projektu Jsem s tebou, děkujeme vám!

Kdo jsem a kam jdu? Jaký je smysl mého života, pokud vůbec nějaký je? Co je cílem mého bytí? Proč necítím naplnění a nevidím smysl života?

Jeden starodávný příběh ukazuje, že stejné otázky si pokládali lidé i v dávné minulosti. Před dvěma tisíci lety se odehrálo zvláštní setkání ženy a tajemného muže u Jakobovy studny, která se nacházela v Samařsku. Vše se odehrálo za poledního žáru, kdy ke studnám lidé běžně nechodili. Tato žena se ale nechtěla s nikým potkat, proto šla ke studni za největšího vedra.

Jenže se s někým potkala a toto setkání změnilo celý její život. Seděl zde zaprášený, žíznivý a unavený poutník. Ani s ním nechtěla mluvit, byla však oslovena a požádána o vodu. V následném rozhovoru si uvědomila, že tento tajemný muž odkryl stránky jejího života a věci, o kterých si myslela, že zůstanou navždy skryty. Podivila se. Kdo je ten muž, který zná tajemství jejího života?

I ona byla žíznivá. Nejen po vodě, ale hlavně po smyslu života a dostala odpověď. Nebeský král osobně přišel k této zavržené ženě. Ten, který stvořil oceán, otevřel prameny a koryta řek, který má v moci všechny vodní hlubiny, požádal ženu o doušek vody, aby pomohl najít této ženě smysl života. Takový je. Těm, kdo k němu přicházejí, nabízí vnitřní pokoj a vyrovnanost.

Pokud i vy hledáte odpovědi na stejné otázky, podívejte se na následující video. Rozhovor Sama s pastorem Danem Hrdinkou vám možná poskytne další pohled na věc.

Boží Syn, Ježíš Kristus, přišel, abychom v něm poznali zachránce a přimkli se k němu. On je pravý Bůh a dárce věčného života. (1J 5,20; SNC)

A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (J 17,3; ČEP)

Vždyť co má člověk z veškerého svého pachtění, z honičky za žádostmi svého srdce, z toho, jak se pod sluncem pachtí? (Kaz 2,22; ČEP)

A tak jsem došel k názoru, jestli není pro člověka nejlepší jíst a pít, a při všem plahočení se alespoň tak mít dobře. Vždyť i tyto dary jsou od Hospodina. (Kaz 2,24; SNC)

Bůh si přeje, abyste svým příkladným životem umlčeli kritiku těch, kteří odsuzují Boží zvěst, třebaže nevědí, co jim přináší, a aniž zakusili její moc. (1Pt 2,15; SNC)
Odkazuji vám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás. Vaše vzájemná láska dokáže světu, že jste mými žáky.“ (J 13,34.35; SNC)

Aby zabránil případnému střetnutí s náboženskými vůdci, opustil Ježíš Judsko a vrátil se do Galileje. Šel skrze Samařsko. Kolem poledne přišel k Jákobově studni u městečka Sychar. Jeho učedníci odešli do města nakoupit něco k jídlu. Ježíš si chtěl u studny odpočinout. Sotva usedl, jedna z místních žen přišla pro vodu. „Prosím tě, dej mi napít,“ obrátil se na ni Ježíš. „Jak to, že žádáš službu od Samařanky, když jsi Žid?“ (Mezi Židy a Samařany vládlo totiž napětí.) Ježíš jí odpověděl: „Kdybys věděla, kdo jsem a co ti nabízím, prosila bys ty mne, abych ti dal napít té životodárné vody.“ „Vždyť nemáš žádnou nádobu! Jak chceš nabrat vodu z tak hluboké studny?“ namítla žena. „Jsi snad mocnější, než byl náš praotec Jákob, který ji vyhloubil? Čerpal z ní vodu pro sebe, svou rodinu i svůj dobytek.“ Nato jí Ježíš odpověděl: „Voda, kterou nabízím já, uhašuje žízeň navždy a naplňuje touhu po věčnosti.“ „Pane, tu vodu mi dej ať už sem nemusím chodit,“ prosila ho žena. „Jdi a přiveď svého muže,“ přikázal jí Ježíš. „Nemám muže,“ odpověděla žena. „To máš pravdu,“ řekl jí Ježíš. „Vystřídala jsi jich pět a ani ten, se kterým žiješ nyní, není tvůj muž.“ „Pane, vidím, že jsi prorok,“ vyhrkla s údivem.“ (J 4,3-19; SNC)

Umění klást si správné otázky

Na dveře slavného učence rabi Schwartze zaklepal pětadvacetiletý mladík.
„Jmenuji se Sean Goldstein“ představil se. „Přišel jsem, abych pod vaším vedením studoval Talmud.
„Umíte aramejsky?“
„Ne.“
„Hebrejsky?“
„Ne.“
„Studoval jste Tóru?“
„Ne, rabi, nestudoval. Nic se nebojte, s vyznamenáním jsem vystudoval filozofii na Kalifornské univerzitě, a právě jsem na Harvardu dokončil dizertační práci o sokratovské logice. Chtěl bych si teď své vzdělání doplnit studiem Talmudu.“
„Vážně pochybuji,“ pravil rabín, „že jste na studium Talmudu připraven. Je to naše nejhlubší kniha. Pokud si ale přejete, vyzkouším vás z logiky. Pokud uspějete, budu vás učit.“
Mladík s rabínovým návrhem souhlasil.
Rabi Schwartz vztyčil dva prsty. „Dva muži se spustí do komína. Když vylezou, jeden z nich má tvář špinavou, druhý ne. Který se umyje?“
Mladík na rabína chvilku zíral „To je otázka z logiky?“
Rabi přikývl na souhlas.
„Umyje se muž, který má špinavou tvář,“ zodpověděl otázku mladík.
„Špatně. Umyje se muž, který má tvář čistou. Je to logické. Muž se špinavou tváří se podívá na muže, který tvář špinavou nemá, a myslí si, že je čistý. Muž s čistou tváří se podívá na muže, který má tvář špinavou, a myslí si, že je špinavý. Takže se umyje muž, který má tvář čistou.“
„To je chytré,“ přiznal Goldstein. „Položte mi další otázku.“
Rabi vztyčil dva prsty. „Dva muži se spustí do komína. Když vylezou, jeden z nich má tvář špinavou, druhý ne. Který z nich se umyje?“
„To už jsme vyřešili. Umyje se muž, který má tvář čistou.“
„Špatně. Umyjí se oba. Je to logické. Muž se špinavou tváří se podívá na muže, který tvář špinavou nemá, a myslí si, že je čistý. Muž s čistou tváří se podívá na muže, který má tvář špinavou, a myslí si, že je špinavý. Takže se umyje muž, který má tvář čistou. Když to ale muž se špinavou tváří vidí, rovněž se umyje. Takže se umyjí oba.“
„To mě nenapadlo,“ přiznal Goldstein.  „Chyby v logice nedělám často. Položte mi další otázku.“
Rabi vztyčil dva prsty. „Dva muži se spustí do komína. Když vylezou, jeden z nich má tvář špinavou, druhý ne. Který z nich se umyje?“
„Umyjí se oba.“
„Špatně. Neumyje se ani jeden. Je to logické. Muž se špinavou tváří se podívá na muže, který tvář špinavou nemá, a myslí si, že je čistý. Muž s čistou tváří se podívá na muže, který má tvář špinavou, a myslí si, že je špinavý. Když ale muž s čistou tváří vidí, že muž se špinavou tváří mýt nehodlá, rozhodne se rovněž neumýt. Takže se neumyje ani jeden.“
Goldstein si zoufal. „Vím toho dost, abych mohl studovat Talmud. Položte mi ještě jednu otázku.“
Když rabi vztyčil dva prsty, Goldstein zaúpěl.
„Dva muži se spustí do komína. Když vylezou, jeden z nich má tvář špinavou, druhý ne. Který z nich se umyje?“
„Ani jeden.“
„Špatně. Už chápete, proč vás na studium Talmudu sokratovská logika nepřipraví? Řekněte mi, jak je možné, aby se dva muži spustili do stejného komína a jeden měl tvář špinavou a druhý ne? Copak to nechápete? Celé je to nariškajt, hloupost, a pokud strávíte život snahou najít odpovědi na hloupé otázky, budete nacházet jen hloupé odpovědi.“

Cesta ke Kristu

Jen málo knih se může chlubit takovým rozšířením jako Cesta ke Kristu. Kniha byla přeložena do více než sto padesáti jazyků, dočkala se bezpočtu různých vydání a milionových nákladů. Ve 13 krátkých kapitolách stále přináší inspiraci a vede čtenáře po celém světě k odpovědím na odvěké otázky lidské existence.

Skrytá touha po věčnosti

Proč jsme tady, jaký smysl má náš život? Opravdu se každý narodí a zemře – a to je vše? Jak je možné, že přes všechny naše životní zkušenosti s „realitou“ se někde hluboko v nás krčí touha po životě, který nekončí? Pojďme sledovat celoživotní snahu nejmoudřejšího vládce Orientu – Šalomouna – najít odpovědi na tyto palčivé otázky.

Duchovní pohled

Vtip

Zaujalo vás téma nebo máte další otázky? Napište nám, budeme rádi.