Vypráví se legenda o králi Šalomounovi. Panovník se prý jednou procházel zahradami královského paláce a obdivoval velikost svého díla, když zaslechl rozhovor mezi dvěma motýly. Tradice zmiňuje, že Šalomoun byl nejen odborníkem v oblasti přírodních věd, ale také rozuměl tajemné řeči zvířat.
„Jediným máchnutím křídel,“ naparoval se pan Motýl před svou ženou, „zničím tenhle chrám.“ Není divu, že na paní Motýlovou to udělalo dojem. S obdivem hleděla na vypracované, svalnaté tělo svého muže.
Komu se to nelíbilo, byl král Šalomoun. Motýla si předvolal do své pracovny. „Takže,“ začal monarcha, „ty tvrdíš, že jediným mávnutím křídel zničíš chrám, který jsem nechal postavit?“
„Ne, ne,“ koktal zaskočený motýl a celý se rozklepal. „To jsem se jen trochu naparoval před svou ženou. Chtěl jsem, aby mě obdivovala a respektovala.“
Na králově tváři se objevil chápavý úsměv. Velkoryse motýlovi odpustil a nechal ho vylétnout ven. Pan Motýl vylétl oknem, za nímž vyčkávala celá nervózní jeho družka. „Co ti Šalomoun řekl?“ ptala se.
Motýl sebevědomě roztáhl křídla, zadíval se své ženě do očí a prohlásil: „Úpěnlivě mě prosil, abych nechal chrám stát.“
Tento úsměvný příběh nás svým tématem vede přímo k jádru poselství knihy Kazatel. Ta mluví o „marnosti“ našeho počínání – protože vše, co konáme, je marné, včetně těch nejposvátnějších a nejúžasnějších děl, jako byl Šalomounův chrám.
(Kazatel, Advent-Orion 2017)
Foto: Unsplash, Calvin Mano
