Henrymu Davidovi Thoreau nebylo ještě ani osmadvacet let, když 4. června 1845 odešel do ústraní. Přestěhoval se do chaty, kterou si vlastnoručně postavil, a žil v ní sám celé dva roky. Staral se jen o své potřeby.
Když se do chaty stěhoval, zřejmě neměl v úmyslu nic psát, ale o devět let později se na pultech objevila jeho kniha Walden aneb Život v lesích. Zpočátku se sice příliš neprodávala, ale později se z ní stala americká klasika.
Thoreau v knize vypráví, proč vlastně zkusil žít o samotě. „Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života. Nechtěl jsem na smrtelné posteli zjistit, že jsem vlastně vůbec nežil.“ Žil prostě jako mnich a pečlivě zkoumal detaily okolní přírody. Díky tomu, že žil dlouhou dobu v tichu, mohl v klidu přemýšlet o tom, kým vlastně je a jaký je smysl jeho života.
Dlouho předtím, než odešel Thoreau do lesů, vydal se Ježíš do pouště. I on šel rozjímat o tom, kým je a jaký je smysl jeho života. Na rozdíl od Thoreaua se však připravoval na splnění velmi důležitého úkolu, na kterém závisel osud lidstva a celého vesmíru. Kvůli tomuto poslání přišel na zem, vzdal se své nebeské slávy, skryl svůj majestát, vzdal se svých božských práv.
Od Thoreaua se toho můžeme hodně naučit. Mnohem více se však naučíme od Ježíše. On nám svým příkladem ukazuje, co je hybnou silou uvědomělého života.
(Jak vzácná milost, Advent-Orion 2011)(Věčnost začíná už dnes, Advent-Orion 2020)Foto: Unsplash
