Právě jsem přečetl knihu, která mi opět pootevřela oči pro skutečnost nazývanou „život“. Kniha se jmenuje Toho dne a jde o několik autobiografických příběhů mladičkého německého vojáka Detleva Cramera, který narukoval těsně na konci druhé světové války a padl do ruského, respektive sovětského zajetí. Popisuje své strastiplné putování po ukrutných sovětských pracovních lágrech. Navzdory drsnému tématu však na mne z jeho vyprávění dýchlo něco povzbudivého a oživujícího. Autor totiž často líčí chvíle, kdy mu někdo třebas jen nepatrně pomohl, což mu dodávalo sílu k přežití. Když nad knihou přemýšlím, je zajímavá právě tím, že se nesoustředí na naturalistické popisování ...

Moudrý člověk umí zabrzdit v pravý čas; nikdy nepřeceňuje myšlenky nebo lidi kolem sebe; kvůli pomyslnému dobru se nespojí se zlem; nepodmiňuje pravdu podle aktuálního pocitu a stavu mysli; nehledá sebe v někom druhém; svůj život chápe jako dar, za který nese odpovědnost; žije v souladu se svým svědomím; umí zachovat mlčenlivost; dovede plakat a dojmout se; umí vychutnávat život a cení si ho nade vše. Dnes budu vnímat každou minutu svého života s vděčností. (Poděkování za každý den, Portál 2011) Další články

Svěřit se Bohu nás nezbavuje povinnosti přiložit ruku k dílu. Žádný pták se nenaučí létat, dokud sedí v hnízdě. Práce bez motivace je dřina. Kdo se nechce naučit chodit, nemůže chtít běhat. Kdo se na práci nepřipraví, připraví se o práci. Kdo se na moře jen dívá, námořníkem nebude. Jaroslav Kratka (Kapky v dešti ukryté, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010) Foto: Unsplash Další články