Agentury přinesly zprávu o mladé ženě za volantem, která uviděla na své noze pavouka, načež děsem z malého tvorečka strhla řízení a naprala to autem do stromu. Působilo by to komicky, nebýt faktu, že její spolujezdkyně to odnesla těžkým zraněním. To komedii dodalo nádech tragična. Jenže, já se řidičce nedivím, ani se nad ní pobaveně neusmívám. Když totiž vidím vosu nebo sršně, jsem rovněž schopen neuvěřitelných kousků. A tak je vlastně štěstí jak mé, tak i mých spolucestujících, že jsem se ještě nikdy s dotyčným hmyzem neocitl v kabině svého vozu při stokilometrové rychlosti. Přirozeně, každému dá rozum, že ...

Nedávno se mě na ulici ptal jeden člověk: „Faráři Buschi, vy pořád mluvíte o Bohu. Ale já ho nevidím. Řekněte mi: jak ho najdu?“ Odpověděl jsem mu: „Dobře poslouchejte! Představte si, že by existoval stroj času, ve kterém bych se mohl dostat tisíce let dopředu nebo naopak zpět do minulosti. A tak se v tom stroji dostanu na začátek lidských dějin. Jednou večer se procházím po rajské zahradě. Znáte přece ten příběh o prvním pádu, ne? Najednou potkám za jedním keřem Adama, prvního člověka. ‘Dobrý večer, Adame,’ zdravím ho. ‘Dobrý večer, faráři Buschi,’ odpovídá. ‘To se divíš, co?’ říkám ...