Rodina, z níž člověk vychází, je zásadním vztažným bodem jeho osobního rozvoje. Právě ona s celou svou historií rozhodujícím způsobem ovlivňuje osobní životní příběh člověka i jeho budoucí rodiny. V této historii narůstají a také se řeší všechny nejdůležitější lidské problémy. „Každý aktuální stav je do jisté míry poznamenán pečetí sledu předcházejících stavů“ – tvrdí filosof Roman Ingarden. „(…) Celá minulost se neustále konzervuje sebou samou, automaticky. Doprovází nás v každém okamžiku našeho života.“ Všechna lidská zranění vznikají v historii života a pouze vzhledem k celé jeho historii mohou být účinně léčena.Rodinná minulost ovlivňuje důležitým způsobem utváření celého našeho ...

Jdu ztichlou krajinou se zbytky sněhu, jdu tichem lánů spících v předjaří, mají svou krásu i svou něhu, co úsměv vykouzlí mi na tváři. V dálce mě vítá olší tmavá řada, jak stráže stojí v břehu potoka, do korun bezlistých sníh drobně padá, co vody uplynulo zase do roka. Krůpěje rosy jiskří drahokamy, jak duha září v slunci odrazu, ó, jak ten obraz je mi známý, jak rád mám barvy toho obrazu. (František Bukvaj, Vyznání Vysočině) Zdroj: dobrejitro.cz Foto: Unsplash, Sharon Christina

Ublížila jsem – a teď je mi to líto… Však nic už zpátky nevrátím… Mohu jen říci: Prosím, odpusť mi to, moc mě to mrzí – a tebe bolí, vím… Však co se stalo – už je minulostí… Zlá slova nebo špatný čin ublížit mohla až do morku kostí – jsou mezi námi jako stín… Jak dál s tou vinou – i s tou tíží, jak máme dále spolu žít? Síla je jenom v Ježíšově kříži, kam můžem znovu i dnes spolu jít… (Věra Gajdošíková, Život s Bohem – a s lidmi…) Zdroj: dobrejitro.cz Foto: Unsplash, Priscilla-Du-Preez ...

Jeden švýcarský lékař tvrdí v jedné své knize: když člověk neřeší základní otázky života, utrpí duševní zranění, trauma. A pokračuje: my na Západě jsme se vzdali Boha. Nepopíráme ho, ale ani mu nepatříme, ano – nechceme ho. Proto jsme nemocní na Boha – tomu věřím i já. Když všude slyším: „Moderní člověk se o Boha nezajímá!“ mohu jen odpovědět: „Potom je to s moderním člověkem špatné! Sám přece patřím mezi moderní lidi a o Boha se zajímám. Přesto si nemyslím, že bych patřil do muzea. Ale když se moderní člověk vážně nezajímá o své spasení, je to velice zlé.“ ...

Můj syn přišel na tento svět jako každé jiné dítě. Ale já jsem musel cestovat, měl jsem hodně práce! Můj syn začal jíst, když jsem to ani nečekal, začal mluvit, když jsem u něj nebyl. Jak rychle můj syn rostl! A jak ten čas letěl! Jak můj syn rostl, často mi říkal: „Tatínku, jednou budu jako ty! Kdy se vrátíš domů, tati?“ „Nevím, synku, ale až se vrátím, pohrajeme si spolu, uvidíš!“ Můj syn slavil desáté narozeniny. Po pár dnech mi řekl: „Díky za ten míč, tati! Zakopeš si se mnou?“ „Dnes ne, synku. Mám moc práce.“ „Tak dobře, ...