Kdoví, snad to byla šedivá obloha deštivého jara, co vnuklo hlemýžďovi myšlenku, že na světě přece musí existovat ještě jiné lahůdky, kterými by se mohl živit, a ne jen čerstvá zelenina. A vydal se na dalekou cestu vzhůru po kůře staré třešně. Špačci se smíchy málem neudrželi na větvích, když viděli šnečí snahu. Jeden z těch drzých ptáků se nakonec nad hlemýžděm slitoval, zalétl k němu a vyptával se: „Co tady chceš? Copak nevidíš, že na stromě ještě nedozrála ani třešinka?“ „Já vím, já vím,“ odvětil hlemýžď, „samozřejmě vím, že je teď třešeň ještě bez plodů. Ale než dolezu až ...

Někteří lidé nevědí, jak je důležité, že tu jsou. Někteří lidé nevědí, že ostatním dělá dobře, když je třeba jen vidí. Někteří lidé nevědí, jakou útěchu přináší jejich laskavý úsměv. Někteří lidé nevědí, jak blahodárně působí jejich přítomnost. Někteří lidé nevědí, oč bychom bez nich byli chudší. Někteří lidé nevědí, že jsou darem z nebes. Věděli by to, kdybychom jim to řekli.   Zdroj: www.dobrejitro.cz Fotografie: www.pixabay.com

„Dobrý způsob, jak odhalit své chyby,“ pravil mistr, „je všímat si, co vás provokuje na druhých.“ Jednou vypravoval, jak jeho žena položila na polici v kuchyni krabici s bonbóny, avšak po hodině zjistila, že je lehčí. Celá spodní vrstva zmizela. Všechny sladkosti byly pečlivě zabalené do papírového sáčku ve věcech patřících nové kuchařce. Dobrosrdečná žena ve snaze neuvádět kuchařku do rozpaků pouze vrátila bonbóny na místo a krabici zavřela do kredence, aby nesváděla. Po večeři kuchařka oznámila, že dává výpověď a odchází - ještě týž večer. „Proč? Jaký máte důvod?“ ptal se mistr. „Nebudu pracovat u lidí, co kradou ukradené,“ ...

Po smrti rabína Maslese Kobrina se jeden člověk zeptal jeho žáka: „Co bylo pro tvého učitele nejdůležitější?“ Žák bez váhání odpověděl: „Vždycky to, co právě dělal.“ Být přítomni v přítomnosti: to je největší tajemství, jak rozumně prožít svůj čas!   Zdroj: www.dobrejitro.cz Fotografie:www.pixabay.com