„Nemám ti koupit tónovací šampon?“ ptala se mne před pár lety manželka, když začala mít dojem, že už mám těch šedin na hlavě trochu moc. Chci se vrátit k Šalomounovi a jeho úvaze o stáří. Když pocítím příznaky toho, že mne opouští mládí, mám dvě možnosti. Tvářit se, že nic necítím, a snažit se jednat a vypadat, jako by mi bylo osmnáct. Nějakou dobu se mi to může dařit. Věda dnes dokáže hodně. Donekonečna to ale nejde. Přijde čas, kdy už své vrásky a šediny nezakryji. Druhou možností je přijmout věci tak, jak jsou, a přiznat si, že mi roky ...

Babička: „Na co se nejvíc po cestě těšíš? Na výhled do údolí, anebo na hrad?“ Otázka směřuje vnukovu pozornost spíše k pozitivním možnostem výletu. Vnuk: „Na hrad.“ Vnuk si vybírá jednu z možností, a tím je zároveň nasměrován k očekávání hradu. Patrně i déle vydrží šlapat a bude mít z výletu pozitivnější vzpomínku. Babička výše uvedenou otázkou navíc vnukovi naprogramovala společnou pozitivní vzpomínku. Babička (2): „Nebolí tě nožičky nebo něco jiného?“ Otázka směřuje vnukovu pozornost spíše k možnosti vnímat obtíže. Mimochodem, když hledáme problém, tak jej skutečně najdeme. Vnuk bude mít tendenci si začít všímat bolesti. Patrně i méně vydrží, ...